Osobní svědectví

Co mi přinesla francouzština a jaký k ní mám vztah? V této souvislosti bych ráda ocitovala pár vět z dopisu mé přítelkyni Anne Delaflotte Mehdevi z 13. září 1993 uveřejněného v knize Prioritaire. Praha – Paříž:

"...mám jedinou jistotu: francouzština je výjimečný jazyk… Učíte se napřed pravidlo nebo výjimky? Sotva nějaké to pravidlo pochopím, hned se vynoří zástupy zvláštních případů a nepravidelností. Vzdala jsem jakékoliv pokusy o řádné a organizované studium tohoto jazyka. A vrhla jsem se do něj po hlavě, srdcem už tam jsem až po krk. Učím se ušima a očima. ...
...Čím víc se jí prokousávám, tím víc se v ní ztrácím. Nebo je to jen pocit?
Už nějakou chvíli jsem jako otřesená něčím, co by se dalo nazvat „intelektuální orgasmus“? Já rozuměla, o čem si povídali známí u stolu! Rozuměla bez přemýšlení!
Závoj se zvedl a do té doby jen krásný zvuk francouzštiny se proměnil z líbezné melodie ve srozumitelná smysluplná slova, v něco, co jsem nejen slyšela, ale i chápala, aniž bych musela překládat slovo po slovu, listovat zběsile stránkami slovníku, a ptát se několikrát v angličtině, o čem je vlastně řeč. Jazyk už nebyl mimo mě, jako nástroj, k němuž nemám návod, ale ve mně, součástí mě samotné. Úžasné! ...
Od té doby jsem díky francouzštině zažila spoustu podobných „intelektuálních orgasmů“. Francouzština mi umožnila jiný způsob sebevyjádření, objevila jsem díky ní jiné cesty, jak uchopit slovy svět. A pak, když jsem poprvé držela v ruce můj francouzsky napsaný román Marie a Magdalény, bylo to jako znovuzrození."

Lenka Horňaková-Civade
Spisovatelka